V současné době fotím převážně dvojicí elektronicky synchronizovaných digitálních fotoaparátů. Součástí podomácku zhotovené výbavy je i optické zařízení na fotografování snímků z blízka (MacroBox), propojené polarizační filtry a další příslušenství.
Přesnější technické články postupně píši do knihovny na stránkách klubu stereoskopické fotografie. Viz Soustava Canon S90, MacroBox.
Do roku 2010 jsem fotil stereofotografie výhradně klasickými přístroji na film. Především historickými stereofoťáky z 50. let (Belplasca, Realist), popř. dvojicí elektronicky propojených zrcadlovek. Dodnes nebyla tato technika v mnoha ohledech překonána.
Viz stereofotografie na kinofilm.
K projekci stereoskopického obrazu používám technologii polarizace světla. Oba dva snímky jsou promítnuty přes polarizační filtry na metalické plátno a diváci mají brýle, které propustí do každého oka pouze příslušný obraz. Na stejném principu funguje projekce diapozitivů i projekce digitální.
Veškerou techniku vč. speciálního plátna mám vlastní. K projekci potřebuji následující:
K promítání slouží dvojice dataprojektorů, adjustovaná ve společném rámu. Optimální umístění je cca 4.5 až 6 m od plátna (v závislosti na jeho velikosti), na stabilním stole (v takové výšce, aby přes projektory viděli diváci sedící za nimi).
Stereoskopické diapozitivy jsou promítány upraveným speciálním dvojitým projektorem. Vzhledem k omezenému světelnému výkonu jsou vhodné pro menší počet diváků (do 50). Optimální umístění projektoru je cca 6 m od plátna v takové výšce, aby do obrazu nezasahovali diváci sedící před projektorem - ideálně na dvou stolech postavených na sobě. Projektor obsluhuji ručně.
Nevýhodou analogové projekce je pomalejší výměna snímků... klapání mechanismu, ruční doostřování a absence jakékoliv soudobé elektroniky v sobě ale má jisté romantické kouzlo;-)